V sobotu 20. října v Kostelní Bříze u hřbitova začínala vycházka zájemců o staré, věkovité a památné stromy této severní části Slavkovského lesa. Něco málo přes třicet zájemců pocházelo především ze Sokolovska, coby ašští zástupci a současně členové ZD jsme obrejlovali celou akci s Vildou. Odborný garant, průvodce a organizátor celé akce RNDr. Jaroslav Michálek, botanik, pracovník Krajského muzea Sokolov, který se věnuje problematice starých stromů v ČR, nás podle původního plánu provedl delší trasou- plánovaná cca 11 kilometrová se změnila na dvojnásobnou.

Východiskem procházky byla skupina lip u rozbořené kapličky poblíž hřbitovní zdi, která navazuje na barokní kostelnobřízský kostelík. Největší z nich- rozlomená, ale výmladky se obrozující má průměr přes šest metrů. Nedaleko od náměstí směrem k zámeckému parku, dnes v soukromé zahradě stojí u nás zřídkakdy vídaný dub uherský (Quercus frainetto). Původní areál přirozeného rozšíření končil na jižním Slovensku. V podhorských podmínkách je tento mohutný strom s krásnou rozložitou korunou vzácností. Pokračovali jsme v prohlídce zámeckého parku. Zámek sic nestojí, ale stromy v něm ano. Po dubu uherském je další místní vzácností torzo sekvojovce obrovského. Patří mezi několik málo sekvojovců v ČR. Výrazné újmy utrpěl již několikrát, opakované údery blesků. Osudným se pro něj stala velmi krutá zima 1978-79. Tehdy sekvojovec umrzl. Jeho dnešní kmen obrůstá břečťanem. Sekvojovce jsou největší organismy na planetě. Kdysi se na jejich kmenech fotili desítky drvoštěpů- bělochů, kteří takto, likvidací těchto mohutných, pozoruhodných velikánů zanášeli civilizační výdobytky na západ amerického kontinentu. Demonstrovali tak nadřazenost člověka a jeho údajně nejvyspělejších výhonků- proamerické civilizace nad divočinou. „Svatá prostoto“, zvolal by Jan Hus, pokud by toho byl účasten a byl příslušníkem některého z kalifornských indiánských kmenů, jež evropanská potopa nepřipravovala pouze o životní prostor.

Ve spodní části zámeckého parku, jejž chtěl odkoupit Dagestánec Lukman Lukmanov, přes odpor místních to neprošlo, stojí magický kruhový útvar, tvořený z buků roztodivných tvarů. Některé z nich mají okna v kmenu, jiné mají kmeny pokroucené, ploché, jakoby rozpláclé.

Ze zámeckého parku jsme se vydali do míst, kam běžný turista těžko zabloudí. Neznačenýma trasama přes louky ke starým sadům, které se pokouší občanské sdružení Meluzína obnovit dosadbou původních odrůd hrušní, třešní a jabloní, které by tady byly geneticky doma. Pod starými sady leží kmen nejstaršího dubu západních Čech. Padl už před více než 20-ti lety. Vede k němu zapomenutá cesta- dnes nevyužívaná, lemovaná stoletými kleny. Vůbec horských javorů o úctyhodných velikostech je v lokalitě mezi Kostelní Břízou- Arnoltovem a zaniklou obcí Krásná Lípa mnoho. Větší koncentraci jsem jich viděl pouze na východním Slovensku, v horských pralesích NP Poloniny. Poblíž Arnoltova, v březovém hájku, jsme shlédli náhrobky starého židovského hřbitova. Rozpadávající se těsto mlh dodávalo lokalitě atmosferu jak z Meyrinkova Golema. Tajemnější, protože lidská sídla, byla daleko, město zůstalo za branou. Další smíšená alej klenů a buků nás ne sice bezproblémově, ale přeci dovedla do údolí Libavy. Museli jsme se odpojit od partičky, neboť Vilda měl v 15:30 vykopávat balón v Bukovanech proti Citicím. Naštěstí ten fotbafamfrál skončil plichtou, ačkoli opora TJ Jiskry Aš měla v nohou před zápasem víc než 20 km místo rozcvičky. Budiž Ti, Vildo, čest, že jsi jel. Ostatním, pokud budou mít zájem, můžeme ukázat lokalitu, která je oázou starých stromů v poli hlušiny, kde se daří pouze břízám.