Již 14. srpna 2008 jsme se pokoušeli ovlivnit chystané kácení během úředního správního řízení, kterého bylo naše sdružení účastníkem. Město v roce 2008 zažádalo o pokácení 22 stromů v Sadech míru z důvodu revitalizace parku, dále pak o 18 ks dřevin v Sadech míru v blízkosti Příkré ulice a o 45 ks dřevin podél Příkré již mimo hranice tzv. „významného krajinného prvku“(VKP), jímž Sady míru jsou. Vzhledem k tomu, že se jedná o VKP, navrhovalo naše sdružení přizvat k posouzení zdravotního stavu stromů a vhodnosti rozsáhlého zásahu do parku Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, což je v podobných případech přiměřená žádost. Tento náš návrh byl zamítnut stejně, jako naše argumenty. Nakonec město úřední povolení ke kácení získalo na všechny stromy kromě tří. Odvolali jsme se do Karlových Varů, ale zdejší úřad jen potvrdil rozhodnutí nižší instance.

V loňském roce proběhla Aší petice. Před jejím oficiálním předáním jsme se ještě pokusili záležitost projednat s panem starostou Mgr. Daliborem Blažkem, ale nepodařilo se nám nalézt shodu. Pan starosta nás informoval, že několik dalších stromů (3-4) bylo vyňato z původního plánu kácení a nedojde na realizaci nohejbalových hřišť. V případě Příkré ulice, se nic nezměnilo a je připraven jeden z nejrozsáhlejších zásahů do městské zeleně.

A co se stalo po odevzdání petice? Poštou dorazilo vyrozumění, že petice byla 24.1. projednána radou města a „rada města vzala petici na vědomí.“ A to bylo vše, čeho se petiční výbor dočkal. Zároveň jsme se snažili téma petice otevírat v jednotlivých komisích města a iniciovat diskuzi, přesto město nezaujalo žádné stanovisko.

Poněkud rozčarovaní, jsme se s dotazem, jak můžeme dále postupovat, obrátili o radu na právníka jedné české celonárodní ekologické organizace a ten nám sdělil, že nebylo vyhověno zákonu a že bychom se se stavem věcí neměli spokojit a měli bychom požadovat odpověď. Formulace, že „rada města bere petici na vědomí“ nenaplňuje §5, odst. 3, petičního zákona 85/1990Sb, který praví, že: „Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení.“ Město ale žádné stanovisko neuvedlo!

A tak jsme o petici a jejím neutěšeném osudu informovali zastupitelstvo. A zde rada města onen „horký brambor“ předala k vyřízení panu tajemníkovi Ing. Karlu Svitákovi s tím, že v případě petice se máme obracet výhradně na něj. (Nakonec se téma petice objeví na základě intervence zastupitele J.Staňka na programu jednání příštího zastupitelstva. Rada města zastupitelstvu opět doporučuje „petici vzít na vědomí“) Pan tajemník se rozhodl, že na petici zareaguje formou rozhovoru v Listech Ašska.

Pokud jsme dobře interpretovali jeho vyjádření v L.A. z 23.3., nic se na projektech nezmění a město je hodlá postupně dotáhnout do konce. Jeho slova o „generálech po bitvě“ a „složitých procesech“ jednoduše ukazují, jak se může občan k městským projektům vyjadřovat. V podstatě nijak, protože než občan k jakémukoliv většímu projektu získá celistvé informace, vyzná se ve „složitých procesech“, úředních postupech, odborech, příp. politických procesech a komisích, tak mu rychlost úředních profesionálních procesů znemožní do čehokoliv včas jen promluvit, nemluvě o nejistém výsledku. V těchto ohledech si členové Zeleného dědka v minulých letech užili dostatek starostí a problémů.

Rádi bychom čtenářům L.A. popsali argumenty, které nás vedly k sepsání petice. V případě Příkré, která je pro nás prioritou, nesouhlasíme s pokácením mnoha desítek stromů a se svedením dopravy, včetně nákladní, do blízkosti parku a dětských hřišť, kde doprava způsobí hluk, exhalace, zvýší se prašnost a zhorší se bezpečnost hrajících si dětí. Projekt na její rekonstrukci je v rozporu s koncepcí města vytvořit ze Sadů míru odpočinkovou zónu. Město zde spojuje nespojitelné: odpočinek s hlukem a exhalace s dětmi.

Slýcháváme, že Příkrou je nezbytné vybudovat kvůli kamionům z hraničních přejezdů a že toto je způsob, jak kamiony dostat z města. Skutečností je, že silnice z příhraničních obcí nejsou vhodné pro kamionovou dopravu a samotná Hlavní ulice v Aši byla záměrně vystavěna takovým způsobem, aby ztěžovala průjezd nákladní dopravy. Jsme přesvědčeni, že není moudré nákladní dopravě průjezd městem ulehčovat! Té by se měly v centru města klást aktivně překážky. Navíc zde spojení mezi Hlavní a Okružní plně zajišťuje Geipelova ulice, a tak není nutné budovat další strmou silnici, na jejíž údržbu bude město nuceno vynakládat další finanční prostředky (nemluvě o zimní údržbě).

Pokud by však město získalo dostatek peněz na její rekonstrukci, pak navrhujeme Příkrou vybudovat jako příjemnou pěší zónu s lavičkami spojující Sady míru s Geipelovým lesoparkem na Okružní.

Další věcí, která členům Zeleného dědka připadá zbytečná a v minulém roce lidmi hojně diskutovaná na internetu, je stavba v amfiteátru pro 900 osob! Není takový amfiteátr pro Aš a Sady míru přehnaně velkou stavbou?

Otázkou je také stavba nové budovy - letní kavárny v parku. Už máme přeci jednu celoroční kavárnu v infocentru. Nedopadne to tak, že díky konkurenčnímu boji nám v centru města nezůstane žádná kavárna v horším případě a v lepším jen letní?

A také, v Sadech míru proběhne rozsáhlá změna tras chodníků. Co změna udělá se stromy? Nedočkáme se za pár měsíců či let (nebo dokonce v průběhu stavby) situace, kdy bude nezbytné v důsledku poškození kořenů, kácet další stromy? Zdá se nám to velmi pravděpodobné. Takové situace už vícekrát v Aši nastaly.

K petici by nedošlo, pokud by město projekty připravilo s citlivostí k dotčenému prostoru a s ohleduplností k přírodě.

za os ZD Václav Havel, Listy Ašska 13.4.