Jaká nebezpečí číhají na obyvatele měst? Je to divá zvěř, či hnijící masa dřeva? Možná jsou to duchové.
Ti, co podporují kácení velkých stromů ve městech, přivádějí lidstvo do zhouby více, než by se na první pohled mohlo zdát.
Jistě již mnohokrát zmiňované argumenty, jež dnes těžko přesvědčí čím dál více zakrnělé mozky, uvádět nebudu. Zkusím začít právě onou zakrnělostí.
„Ten zákeřný strom chladnomízně spadl na místo, kde si častokrát hrají děti, nebo tam obyvatelé venčí pejsky.“
Toť pohled ustrašené zakrnělosti.
Děti si totiž častokrát hrají ve vichřici, halekajíce na starý strom. Ten pak na ně zlostí skočí. Ty, co náhodou strašný masakr přežijí, si jdou do městského parku natrhat pár bobulí tisu, a vražedné konání zlé květeny je dokonáno.
Nejsou to stromy, ani jedovaté bobule, jež vraždí, dle statistik, převeliké množství lidí. To, co je nemilosrdně zabíjí a mrzačí, je nekázeň, neúcta a především lenost přemýšlet, tudíž nevědomost, ze které vzejde nesoběstačnost.
Asi bych se mohl zmínit i o zodpovědnosti, a to jak přímé, tak přenesené. Zodpovědnost za to, že nepoučené dítě skončí v nemocnici s hadičkou v krku, jíž mu bývá odebírán nepovolený obsah ze žaludku, by dle mého názoru měl nést ten, jenž ratolest vychovává. Těžko v tu chvíli házet vinu na úředníka, milovníka přírody či pedagoga.
A v čem tedy tkví ta zhouba? Je jí sterilita a snížené vnímání. Ve městě, kde si lidé nedávají pozor na své zdraví v případě výjimečného stavu, kdy se dá nebezpečí snadno předvídat, se obyvatelé zřejmě neubrání ani vynalézavému důvtipu osob, živících se hloupostí a nepozorností druhých. Neochota ušpinit se pak vede k přehlížení a nečinnosti v případě, že dojde k nepřímé účasti na nějakém nekalém činu.
Je potřeba lidem klást přirozené překážky a nástrahy. Jediný úbytek, který mě právě napadá, je ztráta malého množství tukových zásob, spotřebovaných činností mozku a drobným pohybem navíc.
poznámka: Bobule tisu tak úplně jedovaté nejsou. Dužina je sladká a snad i bezpečná. Uvnitř se však nachází semeno, které je jedovaté viz wiki.